Rozkvět

Sedmnáct veršů napsaných v prosinci 2015. Vznikaly především během jízdy rychlíkem na trase České Budějovice - Praha.

Rozkvět

Bronzový svit se už do mlhy zahalil

čekal tam na ni, kde s ránem se rozloučí -

na břehu bez konce tiše se poroučí.

Čekám i já, se mnou pohled můj nezkalen.

Zas jitro zlákalo zlatem svým jasným

oběti ležící pod tíhou snění,

tvé nitro zmizelo a víc ho není

vzpomínku vyvolá slabý jen paprsek.

Proč tvary mizí a vadnou, jsou z doby překonané.

Oddám se péči o ně, zaliji práchnivějící půdu;

nevěřím, když o suchu mluví ti, kdo pijí zhluboka;

Ti, kteří nechávají své plody hnít a nad ubohou svou úrodou

pak kroutí hlavou.

Neznámým křivkám se navrátí podoba -

milostný déšť šatí spletence citů;

A jimi prorostlá zem svatá, úrodná,

rozkvete barvami jarního svitu.