„Co nového?“ „Prsa.“

Včera jsem měla tu možnost shlédnout dokument o plastických operacích. Na tom by nebylo nic zajímavého nebo nového. Na začátku litry silikonu a botoxu, ostré skalpely a další řeznické nástroje. Na konci enormní poprsí, sotva viditelné pozadí a dokonalé tvářičky s mírně rybím výrazem. Ironie se jen tak nezbavím, ale v zásadě proti plastické chirurgii nic nemám. Pokud to tedy nezačíná být trochu… úchylné.

Nejdříve jsem se dozvěděla o 46leté ženě, která je prakticky závislá na těchto zákrocích a pochybuji, že si někdo pamatuje, jak vypadala před těmi všemi operacemi, jež podstoupila. Následoval případ muže, který měl menší mindrák… A zřejmě nejenom mindrák. Každopádně i to dokázala spravit zručnost zkušeného chirurga. A pak to přišlo. Na obrazovce se objevila šestnáctiletá dívka a já nevěřila vlastním očím. Po pár minutách dokumentu vyslovila přání nechat si voperovat prsní implantáty a její matka nadšeně souhlasila. Ačkoliv byl celý pořad ve francouzštině a mnoha slovíčkům jsem nerozuměla, jedno mi bylo jasné:“Nezašlo tohle už příliš daleko?“ Ne, vlastně ještě ne. To až když si ta dívka s obličejem dítěte prohlížela svá nová prsa velikosti C, došlo mi, že někde nastala chyba.

Chápu, že pro někoho může být těžké žít, dejme tomu, s nadváhou nebo velkým nosem. Nechci si tu hrát na psychologa, ale je mi jasné, že mindráky a pocity méněcennosti vznikají až moc snadno a navíc, vzhled je dnes zkrátka důležitý. Kromě toho, plastická chirurgie umožňuje mnoha lidem, kteří se stali například obětí bouračky a jejich obličej byl znetvořen, znovu se začlenit do společnosti. V tomto případě si myslím, že chirurg je opravdu užitečné a chvályhodné povolání. Ale pokud vím, tak každý normální doktor by měl vědět, že u některých 16ti letých dívek nemusí být tělesný vývoj zcela ukončen, a že je tedy poměrně rizikové provádět tyto operace. Navíc, když do sebe ta dívka nechá řezat vlastně jen z rozmaru.

Také mě na té celé záležitosti zarazila ještě jedna věc. Dotyčná dívka žila jen s matkou, která se živila, pokud mé znalosti francouzštiny nejsou tak mizerné, povoláním sekretářky a obě bydlely v poměrně malém bytě. Dnes už je sice běžné nechat si upravit své tělo na splátky, ale i tak. Jako matka bych asi viděla v operaci především finanční a zdravotní rizika, která mohou nastat a ne fakt, že se má dcera zřejmě bude víc líbit klukům. Ale co já vím.

Možná bych přece jenom měla napsat Ježíškovi o plnější rty a přesunutí tuku z dolních partií o něco výš. Vždyť už je mi sedmnáct!