Vzkaz pro lidi, co se zítra "jen zajdou podívat"
Poprvé jsem vykoukla z bytu, až když už se situace naprosto uklidnila. Podruhé mě zvědavost zavedla až ke křižovatce plné koní. Stále jsem se však snažila o co největší diskrétnost. Tato pozice mi dovolila pohled napříč všemi možnými lidmi, kteří se buď protestu aktivně účastnili, nebo jenom stáli a koukali. S připitými lidmi vyřvávající nejrůznější hesla (a nehodlám se zde hádat, jestli byly nebo nebyly oficiálně rasistické – mimochodem vysvětlí mi někdo, co je oficiálně rasistické a co už je snesitelně rasistické?) jsem počítala už od začátku. S jejich přítelkyněmi, co nosí v kabelce složenou českou vlajku a čas od času ji vytáhnou, také. Co mě ale více překvapilo, byl Dav.
Dovolte mi, abych na chvíli psala Dav s velkým D, protože tato tisíci-hlavá nestvůra se proměnila v jednoho velice blbého čumila – jménem Dav. Každý ví, že s každým dalším člověkem inteligence davu upadá. Ale v tomto případě už upadla úplně a ještě vzala nohy na ramena. Jedním ze článků Davu byly dívky, které by nám asi ještě ani tu občanku neukázaly. Ale budiž, věk není vždy určující. Tady je však znepokojení na místě, protože dívky si pravděpodobně hrdě vyťukávaly do statusu, že šly „demonstrovat“. Další končetiny Davu si šly koupit do nejbližší sámošky pár lahví něčeho tvrdšího, protože nepokoje na sídlišti jsou přece velká párty, kterou si nemohou nechat ujít. Další lidé se vyžívali v nadávání – někoho. Na policajty, na nácky, na cikány. Každou chvíli na někoho jiného, ale hlavně, že se chovají jako zvířata! A nakonec jsem tam viděla holky a kluky, pány a dámy, kteří se radostně tomu všemu smáli. A mně bylo skoro do breku. Stačilo strávit v Davu jen chvíli na to, abych zjistila, že už se taky stávám čumilem. Nic nedělajícím, přihlížejícím a snižujícím IQ téhle sešlosti. Sebrala jsem se, odešla a zapřísahala se, že tohle už zkrátka nikdy víc.
Třebaže jádro problému je docela jinde a nechci tímto svalovat vinu na kolemjdoucí, i přesto bych chtěla vzkázat lidem, kteří jsou přesvědčeni, že nevinným koukáním nic zhoršit nemohou- Možná spíše ne, ale co když jenom tak trochu ano? Stojí to za to, koukat se na lidi, jak se bijou a vytvářet přitom příšeru jménem Dav? Mně ne.
Markéta Dadáková
Markéta Dadáková
Bezbožná
Přála bych si, aby aby byl tento příspěvek, obzvlášť v závěru, správně pochopen. Tak tedy, co tento článek je? Úvaha, meditace či zpověď. Co tento článek není? Odsouzení moderního člověka.
Markéta Dadáková
Rozkvět
Sedmnáct veršů napsaných v prosinci 2015. Vznikaly především během jízdy rychlíkem na trase České Budějovice - Praha.
Markéta Dadáková
Segments sentimentaux I
Segment sentimental lze volně přeložit jako "citová část", "úsek přecitlivělosti" a nebo také "mentální segregát".
Markéta Dadáková
Le premier sonnet d´amour en 2015
(První milostný sonet roku 2015) ...jen doufám, že se nestane i posledním.
Markéta Dadáková
Jakže se jmenuje tamta věc po zimě?
Jaro Jak krásně voní ta změna plná barev. To procitnutí země a hluboký nádech. Užívám si pohled na lidi okolo, na které tak impresionisticky toto probuzení působí. I mě už celou pohltilo a oblékám svou průsvitnou sukni, jež se co nevidět umaže od trávy. Nejen sluneční paprsky totiž barví tváře do červena. Milujme se a množme se – a nejlépe s vínem ve stromovce.
Markéta Dadáková
Pražský cestopis – tramvaj č. 26
Ne, prosím nenuťte mě znovu strávit byť jen krátkou chvíli pod zemí. Metro je skvělý způsob jak se dostat přes město, ano, je rychlé a bezbolestné... ale já chci vidět oblohu, slyšet zpívat ptáky a dýchat čerstvý vzduch.
Markéta Dadáková
Zamyšlení třináct metrů nad zemí
Dostala jsem za úkol napsat článek o věcech, které bych doporučila maturantům, kteří se chystají na vysokou školu. Nějaký text, který by jim alespoň trochu pomohl v této nelehké situaci a objasnil otázky týkající se nadcházející změny. Nejsem si však jistá, zda jsem jakožto teprveprvák hodna nějakých rad. Co ale můžu poradit všem bez rozdílu školy, na kterou se chystají – sežeňte si byt s balkónem.
Markéta Dadáková
Dárek
Němá zpověď, napsaná se zpožděním a vůbec zbytečná. I tak bylo třeba ji napsat.
Markéta Dadáková
Myšlenkový výpočet
Je 7 hodin večer a já vycházím z mé pseudo vysněné almy mater. Na tváři uvadá pseudo úsměv. I když celé dny počítám kolik vody se odštěpí, mé hodnoty jsou jinde.
Markéta Dadáková
Musím se asi milovat
Do Prahy jsem přijela v neděli. A teď se cítím, že během těch 4 dnů jsem ztratila veškerou energii, rovnováhu a asertivitu pečlivě nashromážděnou za čtyři prázdninové měsíce. Volného času také ubývá a tak tento příspěvek vzniká během jízdy metrem, na mé každodenní trase Volha-Dejvice.
Markéta Dadáková
Přiznej barvu
Prakticky každý má svůj vlastní coming out. Ať už ten tradiční: „Mami, jsem gay/lesba.“ přes méně podstatné události typu: „Mami, obarvila jsem si vlasy na zeleno.“ Když se přeneseme přes zažitý význam spojený s projevením své sexuality, coming out je každé prozrazení změny. A především překvapení pro zbytek rodiny.
Markéta Dadáková
M. Lahcim
Letní povídka pro Víkend MF DNES...........................................................
Markéta Dadáková
60. léta 21. století
Kéž by všichni, kdo chtějí na demonstraci ohnout železnou tyč o něčí hlavu, raději doma ohnuli své dívky. A to platí pro každého bez rozdílu barvy pleti či vyznání. Make love, not war či Make fuck, not kill zkrátka platí (když odečteme drogy) a nejsou to jen planá slova.
Markéta Dadáková
To je ze žvejky?
Tentokrát jsem se rozhodla psát o něčem, co je mi bližší než demonstrace, rasismus, policie a podobně... Chci psát o tetování.
Markéta Dadáková
Letní alergie na autority
Pozor! Tento článek může být lehce moralizující a také může obhajovat Policii ČR.
Markéta Dadáková
Nová rasa
Zdá se mi, že během každé vyhrocené společenské situace se začíná vyčleňovat zcela nová rasa. Vím, že z biologického a vývojového hlediska je to nesmysl, ale ponechme na chvíli terminologii terminologií a popusťme uzdu fantazie.
Markéta Dadáková
Maturi... co?
Milý internetový deníčku, mám ti dnes psát o svém názoru na výsledek voleb? Nebo prezidenta, papeže či předsedy strany? Možná se ti raději svěřím se svou obavou. Mám strach, že se jednoho dne studenti přestanou bát maturitní zkoušky.
Markéta Dadáková
Učíme se pro život?
Na hodině češtiny jsme dostali za úkol napsat krátkou odbornou úvahu na toto téma. Měla jsem na výběr, ale tato problematika je mi prozatím nejbližší. Tak tedy:
Markéta Dadáková
Tak a teď už vážně.
Za pár dní to bude celý měsíc od pátku 13., dne, kdy jsem oslavila své 18. narozeniny. A to „nešťastné“ datum nezmiňuji proto, abych snad poukázala na jeho smyšlený význam, je to zkrátka jen datum jako každé jiné. Snažím se teď spíše upozornit na tu osudovou, zlomovou, sudou číslici 18. Řekla bych, že osudové je spíš to čekání na ni. Večer před narozeninami nemůžete zabrat, představy o „dospělém životě“ vás nenechají spát. A potom se probudíte a... A nic. Vlastně si během dne vzpomínáte na svůj zbrusunový věk jen díky lidem, kteří vám popřejí.
Markéta Dadáková
BiGy est mater studiorum
Stojí to tu černé na bílém, náš Biskupák se dostal do „top desítky“ nejlepších gymnázií a čím hlouběji se začítám do vět a souvětí opěvujících naši pronikavou inteligenci, tím víc mi začíná vrtat hlavou jedna věc. I takový malý průzkum a zveřejnění jeho výsledků svým způsobem nám, studentům, předává velkou zodpovědnost. Ona totiž ta pronikavá inteligence vlastně... no... jak to říct, nepatří tak úplně všem studentům našeho gymnázia, ale jen letošním maturantům. Ne, tím nechci říct, že by nás učitelé během příštích dvou let nepřipravili stejně dobře a kvalitně, jako studenty, co nám teď odejdou. Ale stejně mám ten dojem, že jakmile byl zveřejněn článek s oním osudným sloupečkem, náš učitelský sbor se rázem opotil.
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 27
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 809x