Zamyšlení třináct metrů nad zemí

Dostala jsem za úkol napsat článek o věcech, které bych doporučila maturantům, kteří se chystají na vysokou školu. Nějaký text, který by jim alespoň trochu pomohl v této nelehké situaci a objasnil otázky týkající se nadcházející změny. Nejsem si však jistá, zda jsem jakožto teprveprvák hodna nějakých rad. Co ale můžu poradit všem bez rozdílu školy, na kterou se chystají – sežeňte si byt s balkónem.

Ano, je pravda, že balkón je výmysl lidí, kteří si nemohou či nechtějí pořídit dům se zahradou. Také je to šikovná pomůcka při sušení prádla a pěstování bylinek. Já však shledávám v těchto skromných metrech čtverečních mnohem větší mentální potenciál.

Tento potenciál rostě exponenciální řadou s každým patrem. Čím výš jsi, tím méně k tobě doléhají zvuky sousedů vracejících se nad ránem domů. S vyšším patrem se také naskýtá možnost většího výhledu, což probudí nejednu skrytou romantickou duši.

Co ale nejvíce oceňuji na svém balkóně není výhled, nýbrž nadhled. Doslova i přeneseně – můj balkón totiž z jakéhosi důvodu pracuje na stejném principu jako věšení obrázku na stěnu. Když se podívám na určitý problém s větším nadhledem s odstupem, je snazší ho pověsit.

Další věc, kterou jsem si ani já před nástupem nepřipouštěla. Ne pokaždé vám na koleji sedne spolubydlící. A když jsou na vás hned dva, vážíte si každé chvilky strávené bez nich a k tomu je balkón ideální (samozřejmě jen jako dočasné řešení – ne jako konečné v roli odrazového můstku). Pokud nejste výjimečně otužilí, tak vám snižující se teplota v průběhu zimy brzy znemožní taktický útěk na balkón, a tak nezbývá nic než zandat dovnitř plastové židle z Ikey a vyřešit si své problémy se spolubydlícími narovinu.

Kdybych si měla vybrat svůj nejoblíbenější pokoj, zvolila bych balkón. Ačkoliv v něm není postel ani lednička, návštěvy si zvu nejraději právě tam.